Žiješ opravdu svůj život?

… anebo 3 signály, které ti to prozradí

Možná se ti někdy stalo, že ses ráno probudila… a měla jsi pocit zvláštní tíhy.

Na první pohled je všechno v pořádku.
Práce. Rodina. Zodpovědnosti. Život, který vlastně „dává smysl“.

A přesto někde hluboko uvnitř cítíš, že něco chybí. Z mé více než dvanáctileté praxe vím, že tenhle pocit není vůbec vzácný. Naopak. Zažila jsem ho i já sama.

Když žiješ život, který je „správný“, ale není tvůj

Před lety jsem pracovala jako průvodkyně turistů. Byla jsem hodně vytížená.
Vydělávala jsem slušné peníze.
Z pohledu okolí jsem měla krásný život.

A přesto…

Ráno jsem se často budila s úzkostí a únavou.

Už tehdy mě silně přitahoval osobní rozvoj a energetické techniky – Reiki, kineziologie One Brain, EFT.

Čím víc jsem tyto metody studovala, tím víc jsem cítila, že dávají hluboký smysl. A začala ve mně zrát myšlenka otevřít poradnu.

Jenže lidé kolem mě měli jiný názor.

„Tím se přece neuživíš.“
„Máš tři světové jazyky, to chceš zahodit?“
„Co je to za zvláštní práci… nějaké ezo?“

Možná znáš ten moment.

Kdy ti něco uvnitř tebe šeptá jednu cestu…
a svět kolem tebe říká něco úplně jiného.

A právě tehdy jsem začala vnímat jeden zajímavý vzorec.

Když člověk dlouho neposlouchá svůj vnitřní hlas, jeho tělo i život mu začnou posílat velmi konkrétní signály.

Tady jsou tři z nich, které vidím u svých klientek nejčastěji:

1. signál: Rozhoduješ se podle očekávání druhých

Vzpomeň si na jedno z posledních velkých rozhodnutí ve svém životě.

Práce. Partner. Směr života.

Co v něm hrálo větší roli?

Tvůj vnitřní pocit…
nebo to, co si pomyslí ostatní?

Přesně tohle řešila Jana.

Na první pohled byla ztělesněním úspěchu.
Prestižní práce. Luxusní byt. Krásné dovolené.

Ale uvnitř se jí stále vracela jedna otázka:

„Je tohle skutečně můj život?“

Když ke mně přišla, trápily ji mimo jiné dlouhodobé bolesti žaludku.

Během práce jsme objevily hluboký vzorec z dětství – potřebu být dost dobrá, nezklamat, zavděčit se.

Možná to znáš.

Taková ta role „hodné holky“, která všechno zvládne.

Jenže někdy za cenu toho, že zapomene sama na sebe.

Pracovaly jsme na toto téma z různých úhlu několikrát – mimo jiné s tím, že to je prostě fakt, který nejde změnit… potom jsme rozplétaly vzorce z dětství, že se potřebuje někomu neustále zavděčovat,

aby měla hodnotu, že se vyhýbá potřebě… a když Jana konečně začala opravdu poslouchat svůj vnitřní hlas, uvědomila si něco velmi jednoduchého.

Toužila po úplně jiném životě.

Po klidu.
Po rodině.
Po životě blíž přírodě.

A v tu chvíli pochopila jednu důležitou věc.

Že má volbu.

A jako „vedlejší účinek“ práce na sobě přestaly bolesti žaludku.

2.signál: Máš všechno… a přesto cítíš prázdnotu

Marie měla všechno, co si kdy naplánovala.

Rodinu.
Krásný dům.
Úspěšnou kariéru.

A přesto mi jednou během sezení řekla větu, kterou slýchám velmi často:

„Mám pocit, jako bych žila život někoho jiného.“

Opět jsme pracovaly na Mariiných vzorcích z dětství, stejně tak, jako u Jany. Od dětství byla vedená k tomu, že hlavní hodnotou je práce a jistota. Měla tři sourozence a u nich v rodině to prostě

tak bylo. Rozjela kariéru jako úspěšná právnička. A z pohledu jejích vrstevníků, kterým se o tom ve 33 letech mohlo jen zdát, měla opravdu všechno. Zdánlivě.

Její duše chtěla něco jiného.

Chtěla tvořit.
Malovat.
Být kreativní.

Když jsme pracovaly s emocemi a starými vzorci, začalo se měnit i její tělo.

Ustaly chronické bolesti hlavy.
Zmizel pocit těžkých nohou.

A pak přišla zajímavá „náhoda“.

Marie dostala nabídku vést výtvarné kurzy a nabídku přijala.

Dnes říká, že to pro ni bylo jako živá voda.

3. signál: Svoje sny odkládáš na „někdy“

Možná jsi si někdy řekla něco podobného:

„Až splatím hypotéku…“
„Až děti vyrostou…“
„Až budu mít víc času…“

Jenže „někdy“ často znamená nikdy.

Alena přišla ke mně v 58 letech.

A řekla mi:

„Celý život jsem chtěla dělat průvodkyni v horách. Ale vždycky bylo něco důležitějšího.“

Děti.
Rodiče.
Povinnosti.

Na ni samotnou nikdy nepřišla řada.

Pracovaly jsme spolu mimo jiné na tématech sebehodnoty a dovolení si.

Alena dnes skutečně provází seniorské skupiny na horských túrách.

A říká, že nikdy nebyla šťastnější.

Cesta k autentickému životu začíná uvědoměním

Pokud ses v některém z těchto signálů poznala, není to důvod ke kritice.

Naopak.

Je to pozvánka.

Pozvánka vrátit se zpátky k sobě.

Jenže pravda je, že změna života nebývá otázkou jednoho rozhodnutí.

Často totiž pracujeme s hlubokými vzorci z dětství, rodiny nebo společnosti.

Právě proto jsem napsala e-book:

„Začni konečně žít svůj život aneb od hodné holky k vědomé ženě“

Najdeš v něm:

• hlubší vysvětlení těchto vzorců
• praktické transformační techniky
• kroky, jak převzít zodpovědnost za svůj život

Protože největší lítost lidí na konci života je podle Bronnie Ware právě tato:

„Přál/a bych si mít odvahu žít svůj život podle sebe.“

A možná je právě teď ten okamžik, kdy se můžeš rozhodnout jinak.

A teď otázka pro tebe:

Kdy jsi naposledy udělala něco jen proto, že tě to bavilo, bez ohledu na to, co by tomu řekli ostatní?

Zavři si teď oči a představ si ráno, kdy vstaneš s pocitem, že tento den je TVŮJ.

Jak vypadá? Co cítíš? A pokud si to nedokážeš představit, možná je to první signál, že jsi tak zvyklá žít pro ostatní, že sis zapomněla položit tu nejdůležitější otázku: „Co vlastně chci já?“

Žít svůj život – to neznamená, že budeš mít vše vyřešené nebo že budeš sobecká. Znamená to vědět, co cítíš, co chceš a co ti dává smysl – a dovolit si podle toho jednat. Bez omluv. Bez čekání na souhlas od ostatních.