Žijete opravdu svůj život?

… aneb 3 signály, která to prozradí

Z příběhů z mojí, více než dvanáctileté praxe, vyplývá, že hodně lidí nežije svůj život a možná ani vy ne a vlastně jsem to dlouhou dobu měla také tak.

Bylo to období, kdy jsem pracovala jako průvodkyně turistů. Pracovně jsem byla dost vytížená, vydělávala jsem slušné peníze a z hlediska okolí jsem měla celkem spokojený život. Ale přesto jsem cítila, že to není ono. Ráno jsem se budila s úzkostmi a únavou. Již tehdy mě to „táhlo“ ke studiu energetických technik a metod osobního rozvoje, jako bylo Reiki, kineziologie One Brain, EFT, atd,.

kterému jsem se věnovala již dříve, ale moc mě zajímalo prohlubování znalostí těchto technik, protože jsem na sobě pociťovala jejich pozitivní přínos a připadalo mi tedy jako smysluplný nápad otevřít si poradnu, kde bych používání těchto metod předávala mým klientům. Někteří lidé z mého okolí však byli k

nápadu skeptičtí a říkali, že se takto nedá uživit a přece nezahodím moje znalosti tří světových jazyků. A navíc – co to vlastně je za pofiderní „práci“ takové nějaké ezo….

Já jsem však stále více vnímala, že cestovní ruch není pro mne a že mě to k tomu „ezo“ přitahuje čím dál víc, navzdory všem okolním názorům…

A právě moje zkušenost (a nyní i zkušenosti mých klientů) mě vedly k tomu, jak se vlastně člověk cítí, když neposlouchá ten svůj vnitřní hlas? A došla jsem k závěru, že se jedná zejména o následující tři signály, které jsem pro vás shrnula na následujících řádcích a jsou doplněné i o příběhy inspirované případy mých klientů.

První signál – rozhodujete se podle očekávání druhých, ne podle vlastních pocitů

Vzpomeňte si na poslední důležité rozhodnutí, které jste učinili. Možná výběr školy, partnera, zaměstnání… Co u vás hrálo větší roli? Váš vnitřní pocit nebo to, co tomu řekne vaše okolí?

Tak, jako tomu bylo u Jany. Když ke mně přišla, vypadala jako velice ambiciózní žena, která ví, co chce. Jak mi řekla, pro svoje okolí byla ztělesněním úspěchu – měla prestižní pozici v zaměstnání, luxusní byt v centru, jezdila na drahé dovolené. Přesto se stále dokola ptala sama sebe: „Je tohle opravdu to, co chci?“ Dlouho se bála přiznat si pravdu. S ohledem na své okolí – rodiče, přátelé.

Ke mně vlastně přišla proto, že ji dlouhodobě trápila bolest žaludku. Nevěděla, že právě žaludek jí signalizuje, aby začala skutečně poslouchat sama sebe. Při první návštěvě, kdy harmonizuji polaritu těla, jí vyšel věk 7 let, ve kterém vznikl blok, kdy se Jana potřebovala zavděčit rodičům, aby nebyla horší, než její mladší bratr. A proto také neustále cítila, jak je její žaludek stažený. Uvolnila jsem Janě stres a emoce, které s věkem souvisely.

Ona si konečně dokázala přiznat, že jí vlastně to, co dělá, vůbec nenaplňuje. Že celý život toužila po tom, aby mohla žít na venkově, pěstovat zeleninu, mít velkou rodinu a pozorovat každý den v klidu západ slunce a uvědomila si, že má volbu, jaký život si vybere.

Druhý signál – cítíte chronickou únavu a vnitřní prázdnotu, i když jste úspěšní a „máte všechno“

Stejně tak, jako Marie. Dosáhla vše, co si předsevzala. Měla rodinu, krásný dům, úspěšnou kariéru… Ale pořád se cítila tak nějak vnitřně prázdná. „Jakoby to byl někdo jiný, ne já.“ To mi říkala u našeho třetího sezení. Měla to tak od dětství. V její rodině bylo hlavně důležité materiální zabezpečení. Ale její duši to táhlo úplně jinam. Chtěla být kreativní, malovat, tvořit… Ne obětovat celý život tomu, že bude sedět v kanceláři.

To nebyla ona. Vytestovaly jsme, že tyto její pocity byly spojeny již s generacemi, kde to tak prostě bylo – žádná svoboda, ale jen a jen práce. Zpracovaly jsme tedy tento věk a uvolnily jsme emoce, které s tím byly spojené.

Uvolnění emocí se projevilo i na Mariině fyzickém těle, a to v pozitivním slova smyslu. Ustaly jí chronické bolesti hlavy a pocity těžkých nohou. A také se jí nabídla příležitost vést výtvarné kurzy, kterou s radostí přijala.

Třetí signál – odkládáte svoje sny až na „někdy“

„Až splatím hypotéku, začnu malovat.“

„Až zhubnu, budu šťastná.“

„Až budu v důchodu, napíšu knihu.“

Zní vám to povědomě? Odkládání vlastních snů na dobu neurčitou je třetím signálem, že nežijete svůj autentický život.

Alena to měla stejně. Když ke mně přišla, bylo jí 58 let. „Celý život jsem toužila dělat průvodkyni v horách, ale vždy bylo na programu něco „důležitějšího“ svěřila se. „Nejdříve děti, pak onemocněli moji rodiče, o které jsem se starala….“ Na ní již nezbylo.

Pracovaly jsme u ní mimo jiné také na tématech sebelásky, sebehodnoty, dovolit si…

A použila jsem u ní techniku, ke které bych vás ráda pozvala. Je velice jednoduchá, ale účinná.

Technika mého budoucího já:

• Najděte si klidné místo, kde můžete nerušeně relaxovat.
• Pohodlně se usaďte nebo položte a zavřete oči.
• Představte si sebe, jak žijete váš vlastní, autentický život.
• Zapojte postupně všechny smysly:

Co vidíte kolem sebe?

Jaké zvuky vás obklopují?

S kým jste ve vaší představě?

Jaké vůně cítíte?

Jaký pocit máte v těle?

• Všímejte si, jak se mění váš dech a pocity v těle.
• Na závěr si uvědomte jeden malý krok, který můžete udělat již dnes směrem k této budoucnosti.

Toto cvičení často přináší překvapivé výsledky. Aleně se po jeho praktikování splnil sen a skutečně se stala průvodkyní túr pro seniory. Říká, že nikdy nebyla šťastnější.

Cesta k autenticitě začíná uvědoměním

Pokud jste se poznali v některém z výše uvedených signálů, není důvod, abyste se začali kritizovat. Je to naopak pozvánka k probuzení – vás samých a k vašemu návratu k sobě.

Cesta k tomu, být autentičtí, není vždy jednoduchá. Často totiž vyžaduje odvahu postavit se očekáváním druhých, ale možná i sebe samotných, abychom sami sebe nezklamali. Vyžaduje to také určitou dávku trpělivosti, protože když roky potlačujeme vlastní potřeby, tak to často nelze změnit jen tak, přes noc.

Ve svém připravovaném e-booku „Začněte konečně žít svůj život a objevte klíče k vašemu osobnímu růstu a štěstí“ nabízím podrobnějšího průvodce na této cestě, včetně dalších technik pro převzetí zodpovědnosti za svůj život nebo pro spolupráci s Vesmírem.

Pokud se chcete dozvědět více o cestě k autentickému životu a získat praktické nástroje pro vlastní transformaci, sledujte můj blog nebo se přihlaste k odběru novinek. Budu ráda, když se společně vydáme na cestu k vašemu opravdovému „já“.

Pro hlubší pochopení důležitosti autentického života doporučuji knihu od Bronnie Ware – Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Autorka pracovala v paliativní péči a zaznamenala nejčastější lítosti umírajících. Na prvním místě bylo právě: „Přál/a bych si, abych měl/a odvahu žít život podle sebe, ne podle očekávání druhých.“