Jsem vděčná za svoji práci, která mne naplňuje, protože vidím, že má smysl. Jsem vděčná za změnu, kterou jsem ve svém životě učinila. Jsem vděčná za vedení mojí duše, že mne dovedla až tam, kde jsem dnes. Svoji práci beru jako svoje poslání. Že mohu podat pomocnou ruku těm, kdo zažívají to, co já před lety.

 Ve své poradně pracuji s technikami, které pomáhají k tomu, že se umíme dívat na život s nadhledem, být v rovnováze a naučit se naslouchat svojí duši.

Ať už je to Psychoenergetická kinezioterapie, Metamorfní technika nebo Bowenova technika. Všechny tyto techniky pomáhají dostat se člověku až k "jádru" duše.

Ale před několika lety bylo všechno jinak.

Strachy, pocit vyčlenění, křivdy, hledání smyslu života, touha se neustále někomu zavděčit, pocit, že nejsem dost dobrá, že nejsem hodná holka, poraženectví, vysoké nároky... 

Nejen tyto myšlenky a pocity mne provázely od útlého dětství a já nevěděla, co s nimi. Vždy pro mě byly nepřáteli, které je potřeba zničit. Netušila jsem tehdy, že mohou být i mými spojenci....Když je přijmu, když se přijmu taková, jaká jsem... Že to jsem prostě já.... A dostačuji... Jenže od dětství máme pocit, že někam musíme a chceme "patřit" a když tomu

tak není, tak nejsme dost dobří, nedostačujeme...

Tento "problém" jsem tedy řešila i já a vždy jsem došla ke stejnému závěru - ten viník jsem já. Proto jsem hledala cestu, jak těmto strachům a pocitům čelit. Jak se jich zbavit. V 90tých letech byly alternativní směry ještě v plenkách, a proto nezbývalo nic jiného, než navštívit dětskou psycholožku. Návštěva u ní mě však jen utvrdila v tom, že je potřeba hledat dál. 

Nějak jsem se nedokázala smířit s tím, že ve 14ti letech vždy, když mi bude "nejhůř", prostě jen sáhnu po tabletce na uklidnění.

Zlom nastal v roce 1997.

A v té době přišla maminka "náhodou" s tím, že jí známá poradila Silvovu metodu. Maminka tehdy řešila zdravotní potíže a proto bylo rozhodnutí zúčastnit se kurzu docela rychlé.

A pak se najednou začaly "objevovat" další metody, které mne i maminku oslovovaly a já jsem zjistila, že mi nejen přinášejí úlevu, ale že díky nim mohu pracovat na pochopení svého dětství, svého vztahu s rodiči i se sebou.

Absolvovala jsem kurzy Reiki, EFT, masáží... A také jsem vystudovala školu cestovního ruchu a začala jsem pracovat jako průvodkyně turistů. Musím říci, že každý pracovní den byl pro mne jako maturitní zkouška. Vystupování před lidmi, mluvení do mikrofonu v cizích jazycích... I když jsem vše zvládala, znovu se začaly objevovat intenzivní pocity nedostatečnosti, pocity nedokonalosti, zavděčování se, to nezvládnu, nejsem dost dobrá...

Další zlomový okamžik přišel v roce 2007... 

V té době jsem poznala Kineziologii One Brain (kterou jsem poté studovala jako Psychoenergetickou kinezioterapii). Zjistila jsem, že to je pro mne posun o úroveň výše. Nejprve jsem absolvovala terapie, které mi velice pomáhaly k překonávání mých strachů, kdy došlo k výraznému zlepšení mého sebevědomí a nakonec mne metoda natolik nadchla, že jsem se rozhodla věnovat se jejímu studiu podrobněji a pomáhat s ní dalším

lidem, kteří řeší obdobné  "životní zkoušky" jako jsem řešila já.

Jsem vděčná za poznání toho, že když se na situace díváme z jiného úhlu pohledu, jako na dobrodružství a ne jako na trest, když dojde k "odblokování" stresů, které si s sebou  neseme z našeho dětství, tak potom se nám začnou otvírat nové obzory a my po "oloupání" vrstev cibule směřujeme k tomu, kdo jsme uvnitř, k našim přáním, snům a potenciálu naší duše.

Ve své poradně již podávám pomocnou ruku klientům od roku 2012 a i vám mohu pomoci těmito metodami a technikami: