Od roku 2012 provázím zejména ženy na cestě k vnitřní svobodě. Možná i ty hluboko v sobě cítíš, že TVŮJ ŽIVOT může být LEHČÍ, OPRAVDOVĚJŠÍ, KLIDNĚJŠÍ...

 

Pomocí PSYCHOENERGETICKÉ KINEZIOTERAPIE a dalších metod jsem pomohla stovkám klientů uvolnit omezující vzorce, které si nesli roky - ať už z dětství nebo z generací...

 

Vím, že to má SMYSL. Ale zároveň vím ještě něco důležitého. Metody jsou NÁSTROJE. Skutečná ZMĚNA přichází ve chvíli, kdy jsi připravená podívat se pravdě do očí - a něco ve tvém životě ZAČÍT DĚLAT JINAK.

Můj příběh

HODNÁ HOLČIČKA

Možná to znáš. Myslíš si, že když budeš mít samé jedničky… když budeš hodná… když nebudeš zlobit…když budeš vyhovovat…

...tak tě budou mít rádi.

A když uděláš chybu? Když selžeš? Když nejsi dokonalá? Někde hluboko se objeví strach. Ten, který říká: „Nebudu dost dobrá.“

Přesně tak jsem to měla já.

Sbírala jsem jedničky jako důkazy své hodnoty.Pochvaly jako potvrzení, že JSEM DOST. ALE každý neúspěch bolel víc, než bylo vidět.

Navenek jsem působila klidně, ale uvnitř jsem byla pořád napjatá. Byla jsem ta „hodná holčička“.Ta, která se snaží být se

všemi zadobře. Ta, která vycítí atmosféru dřív, než se něco řekne. Ta, která raději ustoupí, aby byl klid.

Možná se v tom poznáváš.

 

STRACH, KTERÝ NEBYL VIDĚT

Na střední škole se k touze po dokonalosti přidal strach z vystupování před lidmi. Když jsem měla mluvit před třídou, cítila jsem, jak

se mi stáhnul žaludek, srdce bušilo, ruce se mi potily. Připadalo mi, že si nic nepamatuji, měla jsem pocit na omdlení, na zvracení a nejraději bych utekla.

Telefonování bylo pro mě téměř nemožné. Navenek jsem působila klidně, ale uvnitř jsem byla paralyzovaná.

A možná i ty někdy znáš ten rozpor – vypadáš silně, ale uvnitř tebe je malá dušička.

 

Křižovatka

Rozhodla jsem se tedy vyhledat psychologa, který mi nabídl léky na uklidnění. Něco ve mně tehdy řeklo: „Tohle není moje cesta.“

Ne proto, že bych odsuzovala léky, ale proto, že jsem cítila, že někde musí existovat hlubší odpověď.Bylo mi šestnáct a nechtěla jsem se smířit s tím, že by to takto mělo být už napořád...

Možná jsi taky sama někdy cítila, že ti někdo nabízí řešení, které jen tlumí symptomy, ale neřeší příčinu.

 

Záblesk naděje

V roce 1997 moje maminka „náhodou“ objevila Silvovu metodu. A tím se mi otevřely nové cesty. Postupně přicházely další techniky – Reiki, EFT… Nepřišla jen úleva, ale přišlo pochopení.

Začala jsem vnímat, že to, co cítím, má souvislosti. S dětstvím. Se vztahy. S tím, jak jsem se naučila vnímat svou hodnotu. Jako kdyby se postupně odkrývaly vrstvy.

Možná to znáš.

Nejdřív si myslíš, že problém je „tady a teď“.

A pak zjistíš, že kořeny jsou mnohem hlubší.

 

Paradox

Po střední škole jsem si vybrala studium průvodcovství. Obor, který vyžadoval přesně to, čeho jsem se bála nejvíc, a to vystupování před lidmi. Cítila jsem vnitřní

rozpor. Strach z lidí na jedné straně a zároveň hluboké naplnění při práci s nimi. Každý den s klienty byl jako maturitní zkouška. A právě tehdy mi byla

diagnostikována sociální fobie a úzkostná porucha a znovu mi byla nabídnuta medikace, kterou jsem odmítla. A znovu

jsem se rozhodla hledat dál. Ne proto, že bych byla silná. Ale proto, že jsem už věděla, že existují i jiné cesty.

 

Další zlom

V roce 2007 jsem poznala Psychoenergetickou kinezioterapii (vychází z Kineziologie One Brain). A tehdy něco se mi vše začalo skládat. Konzultace mi nepomáhaly jen „zvládat“. Pomáhaly mi

rozumět. Začala jsem překonávat strachy a posilovat svoji sebedůvěru a sebehodnotu. A začala jsem cítit něco nového. Ne jen úlevu. Ale směr mého života.

 

Pomoc druhým jako volba, ne záchrana

Začalo mě to přitahovat k práci s lidmi, kteří prožívají něco podobného. Ne proto, že bych je chtěla zachraňovat, ale proto, že jsem věděla, jaké to je být tou hodnou

holkou, která se snaží být dost. Absolvovala jsem další metody. Ne kvůli certifíkátům, ale proto, že jsem cítila, že mě „volají“. Vždycky to bylo takové tiché vnitřní ano. A všechno

jsem si nejdřív vždy otestovala na sobě a svých blízkých. Proto dnes rozumím nejen technice, ale i tvému pocitu - sevření v krku, napětí v hrudi.

 

Konec hodné holky?

Tyhle cesty mi pomohly pochopit něco zásadního. Nemusím být hodná za každou cenu. Mohu nastavovat hranice. Mohu říct ne bez výčitek. Mohu být autentická, i když

to nevyvolá souhlas. A víš co? Svět se nezhroutil. Naopak. Začala jsem cítit větší klid. Větší ukotvení. Větší respekt sama k sobě.

 

Uvědomění

Dnes vím, že když se na situace podíváš z jiného úhlu..... změní se jejich význam. Nejsou to tresty. Jsou to impulzy k růstu. Když se uvolní staré stresy – někdy roky,

někdy generace staré –začneš se vracet k sobě. Je to jako cibule. Vrstva po vrstvě. Pod hraním rolí... Pod očekáváními...Pod strachem z odmítnutí... Je tam tvoje přirozenost. Tvoje moudrost. Tvoje pravda.

Možná máš někdy pocit, že přešlapuješ na místě. Ale kdybys se na sebe podívala z výšky... viděla bys, kolik kroků už jsi ušla. Kolik rozhodnutí jsi udělala.

 

Silvova metoda, Reiki, EFT, kinezioterapie, Pranic Healing, koučink…

...všechny mi pomohly. Otevřely dveře. Uvolnily staré vrstvy. Ukázaly směr. Ale samy o sobě by nestačily. To, co mě skutečně měnilo, byla ochota podívat se pravdě do očí (a to někdy bolí). Ochota přiznat si:

„Tady utíkám.“

„Tady hraju roli.“

„Tady čekám, že mě někdo zachrání.“

A vracet se k sobě.

Znovu a znovu.

Možná si někdy myslíš, že až najdeš tu správnou metodu, všechno zmizí. Strach. Úzkost. Sebepochybnosti. Ale život není o tom být bez zkoušek. Život je o tom umět

s nimi pracovat. Dnes už nemám potřebu být dokonalá. Nejsem „hotová“. Nejsem bez chyb. Nejsem vždy nad věcí. I já řeším výzvy a překážky, i mně se někdy stáhne žaludek.

I já se dotýkám starých vzorců.Rozdíl předtím a teď je, že už v tom  nezůstávám bezmocně stát. Vím, jak se zastavit. Vím, jak se nadechnout. Vím, jak si položit otázku:

„Co mi to ukazuje?“ A pak jednám. Život nevnímám jako boj. Vnímám ho jako dobrodružství.  Jako školu. Ne školu trestů. Ale školu vědomí. Každá situace je lekce a poučení. Každý konflikt je zrcadlo. Každý

strach je pozvánka růst. Pochopila jsem,  že otázka není, jestli se ti budou dít náročné věci.

Otázka je: Umíš s nimi pracovat? Umíš převzít odpovědnost? Umíš se vrátit k sobě?

Dřív jsem si myslela, že cílem je být „vyléčená“. Dnes vím, že cílem je být vědomá. Ne být dokonalá. Ale být pravdivá.

Ne být bez strachu. Ale umět se strachem zacházet. Ne být pořád silná. Ale být skutečná.

A za to všechno jsem dnes nesmírně vděčná. Ze srdce.

 

Moje vzdělání


Silvova metoda - Dragan Vujović (1998)

Reiki I. (1998)

Reiki II. (2008)

Mistr Reiki  (2009)

Automatická kresba (2008)

Práce s kyvadlem (2008)

Škola reflexní terapie Patakyovi (2010)

EFT - Marta Nosková 

Rekvalifikační kurz Rekondiční a sportovní masáže - Vendula Scheichlová (2010)

Masáž drahými kameny (2014)

Medová masáž (2007)

Masáž hlavy (2008)

Aroma masáž (2014)

Kineziologie One Brain Three in One Concept 1. - 4. stupeň (2011)

Kineziologie One Brain Three in One Concept - Čekající kila

Kineziologie One Brain Three in One Concept - Tvořivost

Duhový systém 1. - 9. stupeň  (Psychoenergetická kinezioterapie) (2011 - 2013)

Psychoenergetická kinezioterapie - Mutace (2013)

Bachova květová terapie (2012)

Bowenova myofasciální technika 1. a 2. stupeň  - Jiří Beran (2020)

Meramorfní technika 1. - 4. stupeň - Jitka Třešňáková (2015)

Kvantové opravy 1, 2, 3 - Mirek Vojáček

Pranic Healing ® (Léčení pránou 1. stupeň, Pokročilé léčení pránou 2. stupeň) - Ivana Dortová (2024)

Pránická psychoterapie 3. stupeň - Stefan Weiss (2024)

Pránické léčení krystaly 4. stupeň - Stefan Weiss (2024)

Certifikovaný životní kouč (Coaching University Radka Karbana 2025)